Píše se rok 2013, po dostudování vysoké školy jsem nastoupil v našem městě do svého prvního full-time zaměstnání. Ve větších městech již do hospod a restaurací vstupoval boom rotujících píp a já si už pomalu ale jistě odvykl na piva mrtvá.
Frustrovaný zdejší nabídkou jsem začal přemýšlet co s tím, protože situace se musela začít řešit. Jednoho dne kolega z práce přišel s tím že si o takzvaném homebrewingu něco přečetl na internetu, objednal suroviny z internetu a o víkendu že jde zkusit pivo vyrobit. Byl jsem z počátku malinko skeptický ale fandil jsem mu. Když po měsíci přinesl výsledek svého snažení, měl jsem jasno. Jestli někdo bez jakýchkoli zkušeností dokázal vyrobit něco tak lahodného, jdu do toho taky.
S dobrý kamarádem a spolužákem strojařem jsme začali navrhovat první verzi naší varny (dnes je stále v provozu a říkejme jí třeba laboratoř). Varna o užitném objemu 30l (štěně sud) byla na podzim vyrobená jeho šikovným otcem. Řídící elektroniku jsem vyrobil modifikací své bakalářské práce. Zbývalo jen vyřešit kam s varnou. Pro tyto účely byl zkonfiskován sklep našeho otce, kam jsme mohli varnu po drobných stavebních úpravách umístit.
V té chvíli začala úžasná doba nacházení rozmanitosti pivního světa. Doba experimentování se slady, chmely, kvasnicemi a rmutovacími schématy. Bez této doby si vlastně nedokážu dnešní rozjezd rodinného podniku ani představit.
Za tu dobu jsme navařili přes 100 várek, vyzkoušeli spoustu pivních stylů a naučili se jak věci fungují. Nebudem si lhát, občas to byl i pokus omyl, ale ve várce 30 litrů toho moc neriskujete. Pivo jsem si do vany po vzoru pivních lázní nalil pouze jednou. Proto všem domovarníkům fandím a žehnám:
